Pánská volenka

Seznamka.cz, Nakluky.cz, IBoys.cz, Grinder. To jsou internetové seznamky nebo mobilní aplikace, které znám a vyzkoušel jsem je. Poslední tři jsou určené vysloveně gayům. Je zajímavé, jak svět gayů je od světa lesbiček v oblasti seznamování a sdílení intimních zkušeností striktně oddělen. Alespoň já to tak vnímám. Mezi mými přáteli převažují muži a většinou gayové. Nejspíš je to logické. Vnitřní nastavení vztahu dvou žen je pro mě v některých ohledech stále velkou neznámou, ačkoliv v podstatných věcech se od vztahů dvou mužů příliš neliší a převažují v něm zkušenosti, které nás spojují. Věřím, že pokud na můj blog zavítá čtenář s jinou preferencí v rámci LGBT, popsané situace mu budou velmi blízké. Seznamování s protějšky je komplikované pro všechny, často i pro heterosexuály, ačkoliv hledání partnera či partnerky v LGBT komunitě má určitá specifika.

Svoji homosexualitu jsem před rodiči, babičkou a bratrem odkryl docela brzy. Asi ve třinácti jsem mámě poprvé řekl, že nebudu mít děti. Chvíli na mě tápavě zírala a pak mi řekla, že ještě nějaký čas počkáme. Když jsem posléze procházel krizí identity, matka nejspíš tušila, že to bude pravda, ale nahlas to neřekl nikdo z nás. V šestnácti letech, kdy krize pomalu ustupovala, jsem se s rodiči hádal kvůli nějakému nedorozumění s mým bratrancem a v rámci konfliktní situace to na ně vybalil. Problém s bratrancem najednou vyprchal do ztracena a několik hodin jsme mluvili o mé sexuální orientaci. Rodiče mě pochopili, bratr se tvářil, že tomu rozumí, ačkoliv můj vztah s ním byl už tehdy složitý a ani později se příliš nezlepšil. Později mu věnuji samostatný text. Podpora ze strany rodičů byla velká. Vzhledem k mému bouřlivému dospívání muselo být zjevné, že s takovou řečí přijdu a nepochybuji, že všem se ulevilo. Doufali, že teď už je to opravdu za mnou. Bylo to za mnou. Částečně.

Měli jsme internet. Příval informací. Nejdříve probíhalo nesmělé vyhledávání a následné mazání historie, aby to neobjevil bratr. Po svém přiznání jsem ztratil zábrany a lustroval nejrůznější webové stránky. Hodně mi v tom pomohly webovky 004.cz, které už tenkrát existovaly a zahrnovaly odpovědi na nejrůznější témata z oblasti LGBT. Když jsem se poprvé dozvídal více informací o sexuálních praktikách, pohlavně přenosných chorobách i způsobu seznamování, dýchalo z toho na mě něco sprostého a nedokázal jsem to přijmout za své. Moje reálné zkušenosti byly nulové a teorie se mi tehdy jevila trochu mimozemsky. Přesto jsem toužil prožít skutečné setkání s jiným klukem a vyzkoušet něco z toho, co jsem si dosud jen představoval.

Pro muže, který preferuje muže (budu psát jen o gayích, aby to bylo autentické, ale platí to pro celý LGBT svět), ve většině případů neexistuje možnost přirozeného seznámení. Jsou i výjimky jako setkání mezi přáteli, výlety LGBT skupin, kolegiální vztahy, které přerostou, ale častěji se naše seznamovací pokusy odehrávají ve vymezených teritoriích, v nichž se musíme pohybovat. Myslím tím právě ty internetové seznamky, kluby, kavárny a všechna ostatní “duhová místa”. Pokud se nacházíme mimo tato vymezená teritoria, jsme v pokusech o seznamování značně nejistí, neboť netušíme, jestli klepeme na správné rameno. Bylo mi to okamžitě jasné a ačkoliv zpočátku jsem byl šťastný alespoň za tuto příležitost, dnes tyto limity vnímám jako značný handicap. Jsem společenský. Dnes už ano. Vyhledávám lidi. Někdy je bavím muzikou, zpěvem. Nikdy jsem však neměl pocit, že bych dokázal s někým flirtovat, užívat si přízně některých žen (občas se to přihodilo), neřku-li mužů. Pokud se mi nějaký muž zalíbí mimo “duhové místo”, kde si mohu být jistější, raději ho příliš nesleduji, abych nevzbudil podezření, že k němu skrývám sympatie, a sebe tím neznejistil.

Vzpomínám si na první profil na seznamce. Scházel jsem se i s těmi muži, kteří mě příliš nezaujali. Neuvědomoval jsem si, co přesně mi na mužích imponuje. Vzrušující bylo samotné setkání. Mnohdy ani dnes nevím, co u mužů preferuji. Pokaždé je to něco jiného. Je však jisté, že první schůzky byly výstřely naslepo. V osmnácti se mi na seznamce hodně zalíbil jeden kluk. Psali jsme si, poslali si nějaké písničky a odkazy na oblíbené webovky. Naše osobní setkání bylo pro oba velkým zklamáním. Jak jsem pochopil, on i já jsme dlouho žili v představách a každý z nás očekával něco jiného. Chyběly nám zkušenosti. Sice nám mělo být za dva roky dvacet let, ale ani jeden z nás do té doby s nikým nechodil. Neměli jsme příležitost prožívat spontánní lásky, získávat povědomí o protějšcích, jenom jsme snili. Byla a stále je to achillova pata velké části gayů. Zklamání jsem prožil ještě několikrát, než jsem poznal svého prvního partnera.

Vymezený prostor a nízký počet příležitostí mi nedopřál klidu, ani když jsem byl v partnerském vztahu. Cítil jsem se jako pouštní liška, hledající bezedný zdroj vody. Měl jsem stálé pochybnosti. Domníval jsem se, že někde musí být muž, který bude splňovat všechny moje představy. Potřeboval jsem obrousit svoji naivitu zkušenostmi, které přišly s věkem. Podvědomé rozrušení z přítomnosti zajímavého muže, o němž vím, že je gay, mě však provází stále a pravděpodobně nejsem jediný. Heterosexuální muži i ženy jistě prožívají totéž, ale kdyby se heterosexuální žena měla otočit za každým zajímavým mužem, měla by na krku cívku. Poznávání stejně orientovaných mužů mi stále přináší něco nového, ať už jsme partneři, přátelé, milenci nebo si náhodně projevíme sympatie. Jsem v té touze po poznání mnohem otevřenější. Mnoho z nás to cítí podobně. Je to zvědavost pramenící z podstaty daných možností.

Seznamky pro gaye jsou samozřejmě stále hojně využívané, jenom se s dobou mění jejich tvář. Mnoho mužů je bohužel používá k narcistní prezentaci své maskulinity. Z velké části jsou tyto seznamky naplněné domácím pornem, které vzniká v ložnicích, koupelnách, před zrcadlem nebo se seflie tyčí. Defilují tam prsní svaly a pekáče buchet, zadek nebo nohy. Zbytek těla chybí. Velmi oblíbené jsou fotky z fitka. V potu tváře svalů záře. Mozek brečí někde u turniketů. Obdiv a sebeklam dělá gayům (a mužům obecně) dobře. Někteří z nás víc nepotřebují. Sex na těchto stránkách seženeme snadno. Někdy je těžké tomuto trendu nepodlehnout, když trpíš dlouhou samotou. V lecčem nejsem lepší. Jen málokdo má opravdový zájem o seriózní seznámení, hlubší poznávání, o partnerství se raději vůbec nezmiňuji. Nevtíravá atraktivita, smysl pro domácnost, vědomosti nebo obyčejná lidská dobrota jsou často k ničemu. V tomto vymezeném prostoru člověk hledá a nevzdává se, protože ví, že běžných příležitostí je jak šafránu, pro mnohé nejsou vůbec žádné. Skoro všechny své partnery jsem poznal pouze touto cestou. Smysl to tedy má. Pro někoho to jen může být silné kafe. Také pro tento způsob navazování vztahů platí, že čím méně je kvítí, tím větší je touha vybírat, až zůstane prázdná dlaň. Někdy zase pro jedno kvítí slunce svítí víc, než by bylo potřeba.

Tvůj G.

Foto: pexels.com

Doporučené texty

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.